Skleníkem je označována stavba pro pěstování náročných rostlin na klimatické podmínky. Jde především o vyšší teplotu a vlhkost vzduchu než má okolí. Lze zde vypěstovat či vyšlechtit ovoce, zeleninu, květiny nebo byliny, které se do naší zeměpisné šířky nehodí.

Skleníkové pěstování leknínů

Na rozdíl od fóliovníku má skleník pevné základy a nelze jej podle potřeby přemisťovat. Nosná konstrukce je opatřena průhlednými deskami, nejčastěji ze skla nebo plastu. Nejběžnější materiál je polykarbonát. Výhodou je tepelně izolační vlastnost, odolnost a pružnost. Je lehčí než sklo. Kostra vyrobená z hliníku je lehká, pevná, nepodléhá korozi, ale finančně je náročnější. Zinkovaný ocelový plech je levnou variantou, ovšem časem zrezaví.

Rozměry se volí na základě individuální potřeby. Pro běžnou rodinu vystačí velikost do osmi metrů čtverečních. Ideální je do výšky kolem dvou metrů, pro pohodlný pohyb uvnitř. Nízká přízemní konstrukce je pak typická pro pařeniště, kde je pokrytá fólií nebo prosklená jen vrchní část a obvod je tvořen ze dřeva či plastu.

Uvnitř je vzduch ohříván slunečním zářením, procházející pláštěm a je zamezeno úniku tepla. Jde tedy o princip skleníkového efektu. Tam kde jsou velmi nepříznivé klimatické podmínky je možnost skleníky vybavit vytápěním, aby se udržela požadovaná teplota.
Skleník s regály

Nejdůležitější je propustnost slunce a to z jižní strany, proto mohou být i skleníky postaveny přímo jako přístavba domu. Pro to, aby se vnitřní vzduch nepřehříval, zavádí se systém větrání nebo lze částečně zastínit střechu. V případě potřeby záhonů je na zemi hlína, jiné specializované skleníky mají podlahu pevnou, jsou vybaveny stolky a regály. 

Výběr vhodného skleníku je ovlivněn cenou pořízení, rozměry, použitým materiálem konstrukce i výplně. Důležitým je i způsob montáže, ukotvení, odolnost vůči nepříznivým klimatickým vlivům nebo také příslušenství či systém větrání. Kvalitní zahradní skleník by se měl mít dobrou termoizolaci a delší životnost.

Základy zahradního skleníku

Post navigation